momenty

7. května 2018 v 16:22 | Aite |  Téma týdne
Hladím ho po tváři, když spí. Potichu oddychuje. Něco hezkého se mu zdá. Políbím ho na tvář, protože se nemůžu ubránit lásce, kterou k němu cítím. Protáhne se a přitáhne si mě k sobě. Musím se usmát a dát mu další a další pusu. Dlaň mu položím k uchu a drbu ho ve vlasech. I v té tmě vidím, že se ze spaní usmívá. Ten jeho úsměv, vždycky upřímný, plný naivity a spokojenosti. Mám chuť ho líbat ještě víc, vždycky, když se na mě usměje, mám chuť ho líbat. Nakloním se k němu blíž a pomalu ho pusinkuji na ucho, čelo, nos, tvář a rty. Přitulím se k němu ještě víc, protože i když spí, chci mu být na blízku.
Miluju jeho teplo.
Po nějaké chvilce se začne hýbat, pouští mě a snaží se dostat z mého sevření. Převrací se na druhou stranu. Jeho úsměv mizí a spíše se ospale vzteká. Musím se smát, ale má smůlu. Přitulím se k němu znovu a znovu, dokud to nevzdá a neusne hlubokým spánkem. Já se pořád usmívám. Je mi krásně. Usínám.

...

Další Vánoce, celá rodina pohromadě. Nic není dokonalé, přestože jsou Vánoce. Žádný americký film nebo tak. Prostě jsme to my, naše rodina, ať už dokonalá nebo absolutní opak, je to rodina, která je moje. Táta smaží kapra, já se se sestrou upravuji v pokoji. Vánoce jsou snad jediný den, kdy doma vypadáme "k světu". Nenosíme staré tepláky, vlasy zamotané v drdolech a bílé, dospívající tváře jsou zakryty vrstvou make-upu. Máma je v koupelně, také se chystá. Zastaví se u táty, na něco si stěžuje. Tatá se zas cítí dotčeně, tak se urazí. Klasika. I na Vánoce.
Když je připravené jídlo, máma všechno hezky naaranžuje na stůl. Všichni si společně sedáme k vánočnímu stolu. Táta, máma, sestra, já i brácha. Společně. Pro mě již devatenáct let. Začneme si nandavat jídlo, rozlíváme víno. Všichni se snaží být tak nějak milejší, jiní, než jsme normálně. Protože jsou Vánoce. Nemám ráda tuhle přetvářku, tak jsem nepříjemná jako celý rok.
Všichni pomalu jíme, posloucháme vánoční koledy, řekla bych, že jsou to takové ty klasické české Vánoce. Dojíme, zazvoní zvoneček. Všichni jdeme do obývacího pokoje. Pod stromečkem jsou dárky, které si všichni navzájem rozneseme. Ne nadarmo se říká, že je hezčí dárky dávat než-li dostávat, když člověk trochu dospěje, pochopí to.
Deset hodin, začínají Pelíšky. Miluju ten film. Všichni si sedneme na gauč, konečně jsme všichni tiše, smějeme se filmu a hláškám, které slyšíme po xté. Mně to ale nevadí, konečně necítím žádnou přetvářku. Tohle je moje rodina. A já ji miluju, přes všechno špatné, ji miluju.

...

Už pět dní mám zpoždění. Tlučí mi srdce, protože si musím udělat těhotenský test. Od té doby, co jsem musela přestat brát prášky, ze zdravotních důvodů, se strachuji snad každý měsíc. Na záchodě se mi klepou ruce, je mi nevolno. S přítelem jsme sice tolikrát mluvili o tom, že by se něco podobného mohlo stát a shodli jsme se, že bychom to zvládli, ale znáte to, jenom řeči do prázdna.
Vytahuji těhotenský test, počůrám ho a čekám. Nastavuji si na mobilu odpočet, sedám si na prkénko a držím ruce v pěst. Představuji se, že bych byla doopravdy těhotná, co bych dělala? Maturitu bych snad ještě zvládla, potom bych si našla práci, na vysokou se mi stejně moc nechtělo. Bydlet bychom mohli u přítele, vždyť on by nás miloval oba, tak moc, jako se miluje my dva. Byla by to vlastně strašná krása, zařídit ten volný pokoj, vymalovat, koupit postýlku. Bože, jak já bych chtěla kupovat všechny ty dětské oblečky a botičky. Pomalu si začínám vybírat dětské hračky na internetu. Zazvoní mobil. Chvilka pravdy. Nejsem těhotná. Nevadí. Cítím se pořád skvěle, jako jsem se cítila před malou chvílí, než skončil odpočet. Spokojeně. Kdybych byla těhotná, ničeho bych nelitovala. A přestože nejsem těhotná, ničeho nelituji, protože pokud někdy v budoucnu neplánovaně budu, nebudu litovat.

...

Je léto, něco okolo pěti hodin odpoledne. Konečně už není to příšerný horko, kdy se nemůžete ani pojít po dvorku, aniž byste se zadýchali jako po hodinovém běhu. V ovzduší je již cítí příjemný nádech blížícího se večera, ptáci zpívají, kočky vylézají ze studené stodoly a vyhřívají se na rozpáleném betonu. Zahradu už začíná pomalu zakrývat stín ze stromů a mraků.
Lehám si do lehátka, které je umístěno uprostřed zahrady. Jsem na ní sama, rozhlížím se okolo sebe. Všude vidím krásné modré nebe nebo jen pár obláčků. Mezi stromy lítají ptáci, větve se pomalu ohýbají a tančí s mírným vánkem. Cítím ho i na své kůži, lehce mě hladí. Zavřu oči, usmívám se. Cítím se blaženě a spokojeně. Pohupuji se v lehátku a nepřestávám se usmívat. Zaposlouchám se do zpěvu ptáků a šumění stromů. Nemůžu se od toho zpěvu odtrhnout, strašně mi imponuje. Poslouchám dál.
"To je hrdlička," slyším hlas babičky za sebou. Otevřu oči a otočím se na ní. Usmívá se. "To zpívá hrdlička," říká přívětivě. Usměji se na ní. Znovu zavřu oči. Hrdlička, opakuji si. Cítím se blaženě.
Od té doby, když se procházím a slyším hrdličku, si vzpomenu na tuhle chvíli. Pak se usměji.

...

Štěstí. Žij každou chvílí.

Vaše Aite
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. května 2018 v 17:44 | Reagovat

Jsem ti nesmírně vděčná za tak krásně pozitivně naladěný článek, četl se mi skvěle. :) Přeji ti hezký víkend!

2 Aite Aite | 7. května 2018 v 19:12 | Reagovat

[1]: <3 moc si toho vážím, děkuji!

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 7. května 2018 v 20:00 | Reagovat

A to bylo hezký! :-D  :-D

4 Aite Aite | 7. května 2018 v 22:01 | Reagovat
5 Little Little | Web | 7. května 2018 v 22:47 | Reagovat

Nádhernej článek, usmívala jsem se od začátku až do konce, díky za něj :-)

6 Aite Aite | 8. května 2018 v 0:52 | Reagovat

[5]: Mnohokrát děkuji <3

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. května 2018 v 7:13 | Reagovat

Pěkné, jemňoučké vyprávění

8 Aite Aite | 8. května 2018 v 13:54 | Reagovat

[7]: Děkuji :-)

9 Rosa Nera Rosa Nera | E-mail | Web | 8. května 2018 v 18:18 | Reagovat

To jsou tak hezky sepsané momenty, dost se v nich vidím. Jak v té přetvářce na Vánoce, tak s těmi prášky. Kvůli zdravotním problémům jsem je musela vysadit už před rokem a půl a od té doby každý měsíc strachuji už jen proto, že to nepřijde vždy tak, jak má. Hrozně na mě tvůj článek zapůsobil už jen tím, jak je psaný tak hezky ze života. :)

10 Aite Aite | 8. května 2018 v 23:03 | Reagovat

<3 děkuji

11 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 14. května 2018 v 7:49 | Reagovat

Krásné blažené to počteníčko - zařazuji do výběru na téma týdne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama