pořád a dokola

3. února 2016 v 21:20 | Aite
Úplně každý, každičký ráno je pro mě utrpením.

Nezáleží na tom, jestli mě probudí budík nebo se probudím samovolně, jediné po čem toužím, je moci spát celý den. A není to proto, protože bych byla unavená fyzicky, je to proto, protože se cítím naprosto vyčerpaná psychicky. Říkám si - zas to celý, znovu, dokola. Zase škola, zase ty stejný tváře, zase ta nechuť a odpor k celýmu tomuhle životu, ve kterým se cítím tak svázaná a nesvobodná.
Pokud lidé říkají, že nechtějí do školy, je to normální. Obyčejná nechuť ke škole, kterou máme snad úplně všichni. Já se každé ráno modlím, abych mohla v posteli zůstat, pořád dokola se musím přemlouvat, abych vůbec vylezla. Otevírám a zavírám oči a přeju si, abych aspoň dnes mohla zůstat doma.
Chce se mi zvracet z toho, že budu muset do školy, kterou tak moc nesnáším, která mi nic nedává a ničím mě netěší. Že budu zase celý den sedět ve třídě plný pomluv a přetvářky, budu muset poslouchat ty jejich debilní kecy a tvářit se jakože jsem v pohodě, i když se uvnitř cejtím tak moc na hovno. A každý večer doufám, že se zítra probudím a vstanu s dobrým pocitem tak, jako jsem vstávala dřív. Místo toho se cítím stále víc a víc svázaná. Jen si přeju zůstat celý den pod peřinou, sama.
Je mi tak moc zle z tohodle světa a z lidí v něm. Pořád dělám to, co se ode mě očekává. Pořád a dokola. Kde je ten zasraně šťastnej konec?

Cítím se tak vyčerpáná, pořád bych jen spala a nic se mi nechce dělat. "Vypadáš nemocně" "Nejsi unavená?" "Nevypadáš dobře, není ti zle?" Tak věty slyším snad každý den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama