Dětská láska. č.1

26. září 2015 v 18:40 | Aite |  Hledám směr.
V této rubrice bych se s vámi chtěla naprosto otevřeně podělit o moje nejhorší a zároveň nejlepší zážitky v životě. Nejhorší, protože jsem se v tu chvíli cítila opravdu strašně, měla jsem takový strach a pociťovala příšerný stud, ale i přesto na tyto vzpomínky nevzpomínám ve zlém. Všechny mi byly k něčemu dobré. Našla jsem v nich poučení a díky nim začala pomalounku nacházet správný směr v dospívání.

1.
Dětská láska.
Na druhém stupni základní školy jsem si připadala jinak. Byla jsem ta starší, základní škola a já. Sedmá třída. Vau, už jsem sedmák. Na mladší jsem se tvářila odtažitě a ke starším jsem vzhlížela. Jsou to přece už osmáci, už deváťáci. Obdivovala jsem ty holky a kluky, kteří chodili o velký přestávce kouřit za roh. Chtěla jsem, aby mě brali. Bavilo mě stát v jejich hloučku a dělat, že mezi ně patřím. Vlastně jsem si myslela, že mezi ně patřím. Když kouří oni, proč bych nemohla já?
Po škole jsme se všichni scházeli v Grébovce, kde ti starší kouřili, někdy pili. Většinou jsme nadávali na učitele, na jejich nespravedlivé jednání. Komu je co do toho, jestli kouříme nebo ne? Pořád jsem si říkala, chápu, že já jsem na to ještě mladá, ale oni, deváťáci? Je jim pátnáct, proč by nemohli pít? Dělají z nás děti.
V zimě jsme jeli na lyžák, kam jel i kluk (můžeme mu říkat Jakub), do kterýho jsme byla blázen. Byl to ten typ lásky, kdy jsem ho vyhlížela o velkých přestávkách, kdy jsem si k němu strašně přála sednou na obědě, kdy jsem doufala, že mě aspoň pozdraví. Byl o rok starší a chodil do třídy s mojí tehdy nejlepší kamarádkou.
- Byla jsem strašně stydlivej typ dospívající holky, i teď jsem. Pokud mě neznáte. Když vám dovolím mě poznat, jsem perverzní, drzá, ale hodná. -
Všechno jsem jí říkala, věděla, jak moc se mi líbí. Byla to moje kamarádka a hodně se s ním přátelila. Věřila jsem, že nás dokáže víc seskupit, že se třeba začneme víc bavit.
Asi nikdy nezapomenu, že jsem s ním tancovala na mojí tehdy nejoblíbenější píseň - Lil Rain, Adore you. To, co jsem v tu chvílí pociťovala, jsem ještě dlouho potom nezapomněla. Poporvé jsem se zamilovala. Tlouklo mi tolik srdce a usmívala se od ucha k uchu. Večer jsme se vydaly s holkama za ním na pokoj a já jsem vedle něj ležela. - Vážně jen ležela, byly jsme děti. - Ale i přesto si pamatuju, jak strašně šťastná jsem byla. Já a Jakub, vedle sebe. Uch.
Znáte takový ty americký filmy pro malý holky, kde má hodná holka nejlepší kámošku, která vlastně není takovou kámoškou, jak si myslíte? Vlastně je to potvora? Myslím si, že to bylo poprvé, co mi kdy kdo ublížil. Nepamatuju si, že bych do té doby vůbec věřila tomu, že se takhle někdo může zachovat. To byla první věc, první rána, která mě naučila, že mezi náma jsou svině a ty je musíš odhalit dřív, než si je pustíš k tělu. Nevěř všemu, nevěř každému, věř jen sama sobě a člověku, který ti předvete, že ti za to stojí. Protože já už nikdy nechci zažít ten pocit, kdy tvoje nejlepší kamarádka začne chodit s klukem, o kterém dva roky básníte a doufáte, že právě ona je ta, která se vás snaží dát dohromady.
Tu noc, kdy jsem se dozvěděla, že to, o co se celou dobu snažila, nebylo dát mě a Jakuba dohromady, nýbrž dát dohromady ji a jeho, jsem udělala něco, co mě bohužel bude doprovázet do konce života.- Plakala jsem, měla jsme zlomené srdce, tohle mi udělal člověk, kterému jsem nejvíc věřila. Byla jsem ještě dítě. Ona ne, věděla, jak to chodí. Já to teprve musela zjistit.- Tak jsem jí facku, za příšerného křiku plného nadávek. Všem jsem řekla, že se mi ulevilo, neulevilo. Moje první zlomené srdce .. zlomené mou nejlepší kamarádkou.


Tehdy jsem se od ní naprosto odtáhla. Přestala s ní komunikovat, časem jsme se zase jakžtakž spřátelily. Ale už to nikdy nebylo to, co dřív. Teď, po těch letech, co jsem ji neviděla, jsem ráda. Jsem ráda, že jsem měla možnost přijít na to, kdo nestojí o mojí důvěru. Časem jsem mohla přijít o mnohem víc, než o tuhle jednostrannou lásku, která by stejně neměla začátku. Můžu jí za to pouze poděkovat, protože pokud bych si na ní nezačala dávat pozor a stále si ji pouštěla k tělu, věci, které se staly časem, by mě mohly bolet mnohem víc, než bolely. A proč mě tenhle zážitek bude doprovázet celý život? Řekněme, že internet pro děcka opravdu není vhodný, zvlášť, když se rozhodnou natočit vaši rozčílenou spolužačku, jak facku svoji "kámošky, nejlepšíí".


Vaše Aite
to byl můj první malý krůček, který jsem musela ujít cestou k dospělosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luce Luce | E-mail | Web | 27. září 2015 v 13:09 | Reagovat

Idem na tvoj web a zrazu pozerám aká náhla zmena! A ja som si už začínala zvykať na pulp fiction. :-? Ale táto zmena sa mi len páči. Je to tu pekné svetlé. Takže gratulujem. Vyzerá to tu pekne :-) A ako pozerám založila si aj rubriku, čo sa mi páči :-) Stále sú to veci z tvojho života a sú viac ako zaujimavé. A neboj sa - ja sa možno pred kamaratkami tvárim milo, ale vieš ako sa hovorí - keď je deň pekné a v noci perverzná, až strach. :-D  :-D

2 Aite Aite | 27. září 2015 v 18:17 | Reagovat

[1]: hah, dekuju, potrebovala jsem nejakou zmenu, uz me to nebavilo :D a tohle jsem jen tak vyzkousela a rekla jsem si jo, to jde. Uvidime casem, jestli me zas neco napadne nebo se vratim k pulp fiction. Coz me dostava k tomu, ze mi udelalo radost, ze si poznala, do jakeho stylu byl mysleny. :)
Neskutecne si vazim toho, ze stale navstevujes muj blog a s radosti ctes me clanky, dela mi to ohromnou radost. Takze dekuju ti!
A to, jak se chovas, je to nejspravnejsi chovani, tak by se mela chovat kazda holka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama