nejkrásnější možnost

17. srpna 2015 v 7:33 | Aite
Je zvláštní psát článek k tématu "Jak nemyslet" a přitom přemýšlet, jak toto téma nejlépe zpracovat.

Pokud mě někdo z vás naučí nemyslet, budu vás milovat, protože moje neustálé přemýšlení mě jednou možná zabije.

Jednou přemýšlím nad životem, uvažuji, jak největší filozof všech zasraný dob a podruhé přemýšlím nad tak idiotskýma věcma, že si tyto myšlenky pro bližsí příklad momentálně ani nevybavím.

Já nad věcmi přemýšlím asi až moc, do detailů, takže pak svým jednáním mohu někomu ublížit, ale zároveň se tím snažím zabránit, aby se někomu podařilo ublížit mně. I když, když nad tím přemýšlím ( Smějící se ), vlastně to spíš záleží na situaci, protože pokud vím, po delší analýze jsem si odepřela spousty věcí, jen proto, abych neublížila například mámě.
V podstatě se snažím hodně vyhovět druhým a někdy zapomínám na sebe samotnou, někdy bych si přála být takový ten teeneger, který se fláká po nocích a doslova sere úplně na všechno, jenže pak mám zase chvíle, kdy mám pocit, že jsou to jen další mladí, kteří se nedokáží vypořádat sami se sebou a nemají nikoho, kdo by jim ukazoval nějaký směr.

Taky se mi zdá trochu zvláštní, že i přesto, že všichni neustále přemýšlíme, známe ostatní líp než sebe. Vlastně neustále říkám, že potřebuji poznat sama sebe, potřebuji se se sebou vyrovnat, abych se mohla přijmout a vidět, jak mě berou ostatní, ale zároveň si nejsem vědoma toho, že bych se o to doopravdy někdy pokoušela. Třeba se znám, ale nepřipuštím si to, protože doufám, že nemůžu být přece taková jaká jsem a nebo nemám ani potuchy o tom, kdo jsem. Ale něco vím stoprocentně. Víte, jaká by to byla škoda, kdyby lidé nemysleli? Samozřejmě, byli bychom všichni hloupí, nic bychom nevynalezli apod., ale mně jde spíš o tu osobní krásu. Všichni přemýšlíme jinak, každý máme jiný pohled na svět a já třeba miluji, když si můžu sednou před zrcadlo, podívat se sama na sebe, položit sama sobě otázku a začít. Možná to někomu připadá hloupé, ale pro mě je to takový malý způsob, jak se odreagovat a zároveň přijít na to, co je pro mě špatně a co správně. Někdy si pobrečím, ale vždycky dojdu k nějakému názoru, který uvolní mojí mysl.

Já fakt netuším, co bych bez přemýšlení dělala, protože právě díky svým odlišným myšlenkám si připadám něčím zajímavá pro okolí. Právě to, co máme v hlavě přitahuje ostatní a já jsem neskutečně ráda, že jsem po takové době, kdy jsem se bála říci něco, co by mohlo mému protějšku připadat zvláštní až divné, našla někoho, komu nepřipadám divná a můžu s ním svoje úvahy sdílet bez sebemenších známek studu.



Neřeknu vám, jak nemyslet, protože to sama nevím, můžu vám říct jediné - není nic krásnějšího než přemýšlet.

myslete,
milujte se a množte se
krásný mokrý den
ajtaaa
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 killerofidiots killerofidiots | 17. srpna 2015 v 8:31 | Reagovat

Co si napsala se mi hodně líbí.. Hlavně to, jak si sedneš před zrcadlo a začneš se ptát. Vůbec mi to nepřipadá hloupé, spíš mi to přijde jako forma terapie :D :) Já taky sedávám před zrcadlem, ale v noci a s velmi mírným světlem, tak abych viděla jen své oči :D přijde mi že se pak úplně změní, mají takový divoký pohled a já se pak můžu vidět jinak než běžně, jakobych se dívala skrz ně až do vlastní duše :)

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 9:01 | Reagovat

[1]: Tak to musím v noci někdy vyzkoušet ;)

Jinak souhlasím.. velmi povedený článek ;)

3 Łuce Łuce | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 13:27 | Reagovat

O tom ako nepremýšľať a pritom premýšľať - toť otázka. Skutočne je to filozofická otázka. Ako inak pekný článok. :-D A k tvojej reakcii na minulý komentár. Áno, ja sa k tvojmu blogu neustále vraciam, pretože je taký... iný ako všetky ostatné. Má v sebe niečo zaujímavé. :-P  :-)

4 andthesnakesstarttosing andthesnakesstarttosing | Web | 18. srpna 2015 v 12:20 | Reagovat

[3]: :) To jsem moc ráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama