není strach jako strach

30. července 2015 v 10:25 | Aite
Čas mění všechno, nemění jenom náš vzhled a naši výšku, mění i naši povahu, priority i strach. Dřív jsme se báli strašidel, duchů, tmy a netvrdím, že někdo tento svůj strach již překonal, nemusí ho překonat nikdy, to není nic, za co by se měl stydět. Podle mě rozlišujeme strach na dva druhy, první strach je ten, kdy se nemůžeme ani hnout, sotva dýcháme, máme vyvalené oči a pláčeme, chceme mámu. Asi si ani nepamatuji, kdy jsem podobný strach pocítila naposledy, předpokládám ale, že zmizel s tím, co jsem se přestala bát strašidel, protože upřímně, jak se říká .. největšími monstry jsou stejně lidi.

Druhý strach je ten, který pociťujeme každý den, řekla bych, že je to spíš strach z reakce okolí. Bojíme se, že zakopneme a ztrapníme se před celou školou, že se nám nepovede písemka, že se nebudeme líbit protějšku. Nebo třeba, že si vezmeme bílé kalhoty a dostaneme krámy. Ne, že by se mi to snad někdy stalo.. Heh

Vlastně to už beru jako takovou vtipnou záležitost, když si vzpomínám, jak jsme si vždycky s holkami prohlížely prdele, abychom se navzájem ujistily, že jsme neprotekly nebo tak něco. Ale já, taková klikařka, jsem si řekla, že když jdu s Princem na výstavu da Vinciho, bude mi to slušet. Tak si obléknu svoje krásné bílé vysoké džíny, lososovou halenku a vyrazím za Princem do práce. Sejdeme se a jedeme směr výstava, když v tom vystupujeme úplně na jiné zastávce, říkám proč? Neodpoví, tak si říkám fajn, tak uvidíme, kam mě teda vezme. Jenže za chvíli dojedeme autobusem kousek od mého bydliště a už v tu chvíli začínám něco tušit. Říkám si, prosím, prosím, ať mě chce jen něčím překvapit, hlavně, ať se nestalo tamto... Přišli jsme ke mě před barák a Princ říká "No hele, nevím, jak bych ti to řekl... Ale jdi domu a převlíkni si ty bílý kalhoty..." OUČ. Zrudla jsem jak rajče a myslela, že se propadnu.
Každopádně musím říct, že se v takový situaci zachoval přímo ukázkově, a i když jsem z toho byla nejdřív úplně vykolejená, nakoce je to vlastně vtipná záležitost, teď už se nemusím bát, že se před ním ztrapním třeba tím, že někde upadnu.. Vlastně, mně už se s ním stalo tolik věcí, že už se nemusím bát vůbec ničeho. Například, na asi pátém rande jsem si jen tak v pohodičce šlápla na hřebík a nemyslím tím normální hřebík, myslím tím H Ř E B Í K.



milujte se a množte se,
vaše klikařka Ajtaaa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veverkaF61 veverkaF61 | E-mail | Web | 31. července 2015 v 21:54 | Reagovat

Hezký článek :-D

2 Any Any | Web | 4. srpna 2015 v 19:26 | Reagovat

Úplně nevím co všechno bych mohla napsat k tomuto článku, dovedlo mě to k zamyšlení..máš pravdu, není strach jako strach.

3 Łuce Łuce | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 11:27 | Reagovat

Konečne som sa dostala k tomu, aby som ti napísala komentár k tomuto článku. Čítala som ho skôr a je ako inak skvelý :-D  :-D Ako vravíš strach nás ovplyvňuje :-!
(Predstava tvojho dvadsaťsedem ročného Malého princa ako ti to vraví je veľmi zaújimavá :-D ) Ale je vlastne fajn, že ti to povedal skôr, než by sa ti mala stať nejaká väčšia hanba. :-x  :-?

4 andthesnakesstarttosing andthesnakesstarttosing | Web | 16. srpna 2015 v 19:11 | Reagovat

[3]: Tvůj komentář mi vždy udělá velkou radost, protože mám pocit, že někoho opravdu můj blog baví a jsem ráda, že mému blogu zůstáváš věrná a to i přesto, že nejsem tolik aktivní. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama