Červenec 2015

není strach jako strach

30. července 2015 v 10:25 | Aite
Čas mění všechno, nemění jenom náš vzhled a naši výšku, mění i naši povahu, priority i strach. Dřív jsme se báli strašidel, duchů, tmy a netvrdím, že někdo tento svůj strach již překonal, nemusí ho překonat nikdy, to není nic, za co by se měl stydět. Podle mě rozlišujeme strach na dva druhy, první strach je ten, kdy se nemůžeme ani hnout, sotva dýcháme, máme vyvalené oči a pláčeme, chceme mámu. Asi si ani nepamatuji, kdy jsem podobný strach pocítila naposledy, předpokládám ale, že zmizel s tím, co jsem se přestala bát strašidel, protože upřímně, jak se říká .. největšími monstry jsou stejně lidi.

Druhý strach je ten, který pociťujeme každý den, řekla bych, že je to spíš strach z reakce okolí. Bojíme se, že zakopneme a ztrapníme se před celou školou, že se nám nepovede písemka, že se nebudeme líbit protějšku. Nebo třeba, že si vezmeme bílé kalhoty a dostaneme krámy. Ne, že by se mi to snad někdy stalo.. Heh

Vlastně to už beru jako takovou vtipnou záležitost, když si vzpomínám, jak jsme si vždycky s holkami prohlížely prdele, abychom se navzájem ujistily, že jsme neprotekly nebo tak něco. Ale já, taková klikařka, jsem si řekla, že když jdu s Princem na výstavu da Vinciho, bude mi to slušet. Tak si obléknu svoje krásné bílé vysoké džíny, lososovou halenku a vyrazím za Princem do práce. Sejdeme se a jedeme směr výstava, když v tom vystupujeme úplně na jiné zastávce, říkám proč? Neodpoví, tak si říkám fajn, tak uvidíme, kam mě teda vezme. Jenže za chvíli dojedeme autobusem kousek od mého bydliště a už v tu chvíli začínám něco tušit. Říkám si, prosím, prosím, ať mě chce jen něčím překvapit, hlavně, ať se nestalo tamto... Přišli jsme ke mě před barák a Princ říká "No hele, nevím, jak bych ti to řekl... Ale jdi domu a převlíkni si ty bílý kalhoty..." OUČ. Zrudla jsem jak rajče a myslela, že se propadnu.
Každopádně musím říct, že se v takový situaci zachoval přímo ukázkově, a i když jsem z toho byla nejdřív úplně vykolejená, nakoce je to vlastně vtipná záležitost, teď už se nemusím bát, že se před ním ztrapním třeba tím, že někde upadnu.. Vlastně, mně už se s ním stalo tolik věcí, že už se nemusím bát vůbec ničeho. Například, na asi pátém rande jsem si jen tak v pohodičce šlápla na hřebík a nemyslím tím normální hřebík, myslím tím H Ř E B Í K.



milujte se a množte se,
vaše klikařka Ajtaaa

Všechno nejlepší, lásko

24. července 2015 v 21:03 | Aite
V podledních dnech je konečně alespoň trochu rozumné počasí. A kdyby se ještě alespoň trošičku ochladilo a zůstalo to tak třeba týden, abychom si od toho horka všichni odpočinuli, bylo by to skvělý!
Dnes jsem byla hrozně líná, v podstatě mám pocit, že všichni v mém okolí měli takové "líné" pocity z dnešního dne. Takže se mi moc nechtělo vstávat, ale kamarádka (moje láska největší) slavila narozeniny, tak jsem ji chtěla překvapit. Okolo jedenácté jsem se konečně vypořádala z bytu, dojela do obchodního centra, abych ji nechala vytisknout naši společnou fotku a koupila rámeček. Teď se dostávám k něčemu, co mě opravdu naštvalo. Narazila jsem na balení dárků v nejmenovaném obchodním centru, tak si říkám, jo nechám jí tu fotku zabalit, určitě to bude vypadat lépe než ode mě. Tak kouknu na ceník a vidím 55 Kč za malé balení, to si říkám, že se asi posrali, ale nakonec řeknu fajn, co bych pro ni neudělala. Tak to nechám zabalit. Pozoruji slečnu, která se pokouší o něco jako balení a chce se mi brečet, to jsem si to vážně mohla zabalit sama. Byla nepříjemná, otrávená a to balení? Fakt jsem jako čuměla, za co těch 55 Kč bylo jako? A když to dobalila, tak mi na to nedala ani žádnou mašli, nic. Tak to už jsem si říkala, že ji asi pošlu do prdele nebo nevím. (Promiňte ty slova, ale já pracuji v Luxoru, kde je také možnost, nechat si něco zabalit - většinou tedy knihu - malé balení stojí 19 Kč a velké 29 Kč + k tomu normálně dáváme mašle, tak co to je?) Jela jsem tedy z obchodního centra domu, abych přidala mašličku a vyrazila koupit kytku. Mezitím jsem ještě volala princovi, abych se mu postěžovala, jak moc mě to naštvalo.
Přišla jsem ke kamarádce a ještě mluvila s princem, takže jsem nezazvonila a v tom na mě někdo ze zadu skočil. Nakonec jsme se překvapily navzájem.
Den jsem tedy strávila s kamarádkou, i když jsem tajně moc toužila potom, abych se mohla alespoň na chvilinku vidět s princem. Ale byl to její den a já jsem ráda, že ho strávila právě se mnou.


Aite

music center a pulp fiction

8. července 2015 v 15:38 | Aite
Momentálně se nacházím v Jižních Čechách, kde trávím 14 dní prázdniny na návštěvě u babičky a dědy, které vidím jen párkrát do roka. Upřímně, nemám tu nějak co dělat a nejsem tu přímo nejšťastnější. Bože, jak mi chybí Praha! Bohužel je to tím, že tady není nikdo, s kým bych mohla chodit ven nebo tak, jinak by se mi tu líbilo moc. Ještě, že mám tak skvělýho kluka(? vídáme se, ale nejsme spolu), který sem za mnou - na tajňáka - na pár dní přijede.
Každopádně, tenhle článek jsem začala psát proto, protože jsme dnes jeli do Budějovic pro něco, co potřebovali prarodiče vyzvednout. A víte cooo? Narazila jsem na naproto dokonalý krámek - music center. Fakt - fakt - fakt moc nádhernej krám, kde mají všechny možný kapely. Nejvíc mě potěšilo, když jsem zjistila, že tam mají nášivky za 59 Kč, úplně stejné koupíte v Praze na Václaváku za 100 Kč.
Ale nepíšu kvůli deskám, cdéčkám, různejm plakátům a spoustě dalších úžasnejch věcech, které tam můžete koupit. (Milujete star wars? Mají tam prostě vše.)
Uviděla jsem tam hrníček. Jo já vím, je to nejspíš hrozně zbytečný a nepotřebný, ale uviděla jsem tam hrníček s Pulp Fiction. A já jsem z něj najednou měla takovou radost a tak moc se mi líbil, že jsem si řekla, proč ne? Pracuju, vydělávám si pro sebe, tak proč bych si nemohla udělat radost?

Upřímně, já jsem na takovýhle krávoviny HROZNĚ MOC ULÍTLÁ. Líbí se mi všechny tyhle trička, všechny tyhle plakáty a pod. Tyjo, kdyby mi chtěl někdo udělat radost, stačí mě znát, vědět, jaký filmy, seriály, herce, kapely miluju a udělá mi hroznou radost hloupou plackou.

Takže, pokud máte někdo takovýhle krávoviny rád stejně jako já - ať už je to Hobit nebo Liam z 1D - a pojedete se někdy podívat do Českých Budějovic, určitě tenhle krámek navštivte.
Joo a hrníček stál 249 Kč, což nění úplně málo, ale myslím si, že v Praze by ty 3stovky stál. Usmívající se

music center
Adresa:
Náměstí Přemysla Otakara II. č.10, České Budějovice

Kontakt: +420 387 318 108




Aite
Ps. Pokud u Vás prší stejně jako u nás, koukněte se na Pulp Fiction, jestli jste tak tedy již dávno neudělali!


Říkáme to, co si myslíme, že lidé chtějí slyšet.

6. července 2015 v 22:13 | Andy
Už mě dávno unavily ty rádoby "osobní" názory. Je jedno, na jakých sociálních sítích zrovna brouzdám, všude se najde nějaká ta "hvězdička", která se dělí s internetem o "SVÉ VLASTNÍ NÁZORY". Proboha, ani netušíte, jak mi ty neustále STEJNÉ kecy lezou krkem. A co mě štve ještě víc? Odpovědi na tyto názory stylem "MÁŠ NAPROSTOU PRAVDU, ÚPLNĚ JSI TO VYSTIHL, OMG JSI NEJLEPŠÍ..." Vážně? Doopravdy? Většina těhle názorů, které jsou pro nejspíš některé z vás velmi originální a ohromně pravdivé, jsou k přečtení na snad každém druhém asku.
"Napiš svůj názor na holky, které už ve 13nácti nejsou panny."
Odpoveď: PANEBOŽE, OMG, HNUS, FUJ, NECHÁPU. A PODOBNĚ. nebo JE TO JEJICH VĚC, JE MI TO JEDNO.

- Co je na těchto slovech originálního? Co je na tom tak úžasného? Proč mají lidé neustálou potřebu řešit životy jiných. Řešit, že někdo už ve 13letch zažil víc, než vy. Panejo, upřímně, je mi úplně jedno, kdo s kým v kolika letech spal nebo nespal. Lidi, měli bychom si uvědomit, že existuje určitá hranice. Proč se takové věci vlastně neustále řeší? Vede to k něčemu? Já z toho takový dojem opravdu nemám. To nemůžete přijít na něco originálnějšího, to se opravdu neumíte zviditelnit něčím jiným než panenstvím někoho jiného? -

Pokud se potřebuju pobavit, podívám se na kanály některých našich českých youtuberek a youtuberů, protože ty jejich sračky a kecy doopravdy nedokážu s nějakou vážností přijímat. Nejvtipnější a zároveň asi nejsmutnější na tomto youtube světě je fakt, že nám youtubeři říkají to, co MY chceme slyšet.
Před rokem jsem se seznámila s kamarádkou, která chodila s jedním v Česku poměrně dost známým youtuberem. Ve svém videu se ho lidé ptali, co si myslí o kouření a on prohlásil, že kouření nesnáší, že je hnus, když holka chutná jako popelník. A od kamarádky se dozvím, že sám kouří a moc rád ji povzbuzoval, aby si zapálila s ním. Na to bych asi napsala jen LOL.
Upřímně nechápu a nikdy nepochopím, že to těm lidem, kteří tyhle youtubery sledují, nedochází. Že ze sebe nechají dělat pitomce..
Proto mě vždycky tolik potěší, když narazím na youtubera, který říká to, co si doopravdy myslí, který nepoužívá ohrané fráze, který řekne i to, kde je možnost, že tím někoho urazí. NO A CO? O TOM SNAD NÁZORY JSOU. O to snad jde. ABYCHOM MĚLI JINÉ NÁZORY, ABYCHOM SPOLU DISKUTOVALI, ABYCHOM BYLI TI ORIGINÁLNÍ A HLAVNĚ, ABY TO BYLY NÁZORY, NAD KTERÝMI JSME NĚJAKOU DOBU UVAŽOVALI.

Proč používat věty někoho jiného? Proč se bojíme ukázat sami sebe. Proč se bojíme projevit a říct NE, takhle to já nevidím. Proč? Máme strach, že nás ostatní nepochopí, že nás odsoudí?
Co je lepšího než ležet a uvažovat nad otázkou, kterou jste položili sami sobě? Zkoušeli jste to někdy? Komunikovat sami se sebou? Není nic lepšího. Nikdo jiný v tu chvíli nemá lepší a rozumnější názor než je ten váš. A že má někdo jiný názor? Jak jinak bychom zjistili, že to, co si myslíme, třeba nemusí být opravdu správné. Nebyla by to nuda, kdyby všichni okolo vás s vámi souhlasili? Kdybyste měl podle ostatních vždycky a ve všem pravdu? Nad čím by pak lidé uvažovali?
Proč máme všichni vlastní tělo, vlastní mozek? Nejspíš to nebude proto, abychom jen tupě souhlasili se vším, co řekne někdo, koho jsme viděli na youtube nebo v televizi.


Doufám, že jsem tímhle článkem alespoň naznačila to, co mě už delší dobu trápí. Chci pouze objevovat nové otázky a krásné kreativní odpovědi. Co je proboha zábavného na tom, když se kouknu na 3 videa, kde se lidé ptají na stejné otázky a kde je na ně odpovídáno na 90% stejnými větami. NUDA.


Máme vlastní mysl, tak přemýšlejme, uvažujme. Jak já to miluju. Proč to nemilují i ostatní?


AiteUsmívající se