Září 2014

Realita může být taky krásná

8. září 2014 v 20:26 | Andy
Za hranici reality se dostáváme častěji, než si uvědomujeme. Spousta z nás sní před spaním o věcech, které se nikdy nestanou nebo nestaly, proč to tak ale je? Proč není člověk nikdy úplně spokojený se svým reálným životem a "utíká" z něj právě tímto způsobem? Co nás vede k tomu, představovat si život, který bychom třeba mohli mít, ale nikdy mít nebudeme?
Neměli by se lidi konečně naučit spokojeně žít s životem, který si vytvořili? Nebo je to správně? Snít o věcech a díky svým představám začít usilovat o něco, co zatím mít nemůžeme. To jsou sny, naše sny nejsou reálné a bohužel se většina našich snů nikdy reálnými nestane.
Neničí nám ale naše nádherné představy a sny realitu?
Dřív jsem si věci dost představovala, představovala jsem si, jak bude probíhat má první pusa s klukem, který se mi líbil, představovala jsem si, jak svému klukovi řeknu, jak moc ho miluju, ale bohužel, moje představy byly mnohem krásnější než realita a proto jsem byla z výsledku zklamaná.
Opravdu miluji lidskou fantazii, miluji, když přemýšlím a vymýšlím věci, co nikdo jiný. Miluju, když usínám a představuji si člověka, na kterém mi záleží. Ale zároveň právě teď v tuhle chvíli opravdu přemýšlím nad tím, jestli to stojí za to.
Je lepší, celý život snít a představovat si nádherné věci a pak být z výsledku zklamaný nebo nesnít a smířit se s realitou?
Ani jedno není úplně správně.
Není špatné mít své sny a touhy, své předstvy, které nás dostanou alespoň na chvíli z reality a dokáží v nás vyčarovat pocit, že vždy může být líp.
Ale zároveň si musíme dávat pozor, aby se naše sny nestaly představami o realitě, kterou by jste chtěli mít.
Opravdu, když jsem si dřív představovala chvilky se svým klukem, byla jsem později zklamaná, že věci nedopadly podle mých představ, když jsem ale nad dny s ním dopředu nepřemýšlela, byla jsem překvapená, jak krásná může realita být.