Červenec 2014

Společnost v níž žijeme

20. července 2014 v 19:39 | Andy
Pohádky jsou vymyšlené a vetšinou v nich vítězí dobro nad zlem, vystupují v nich nadpřirozené bytosti, hrdinové a končí šťastným koncem. Takového shruntí, co vlastně pohádka je, známe snad všichni ze základní školy.
Pak máme ale i pohádky, které se nenápadně snaží upozornit na problémy společnosti. To je například pohádka o Ošklivém káčatku, tuhle pohádku známe snad všichni. Ošklivé káčatko se narodí kachně, nakonec pohádky z něj vyroste nádherná labuť.
V téhle pohádce je krásně ukázano, jak se lidi nedokáží smířit s odlišnými lidmi. Kachna a ostatní káčatka se s ošklivým káčátkem nekamarádila, protože bylo jiné, odlišné a podle nich ošklivé. Lidé, stejně jako tady káčátka mají problém přijmout mezi sebe odlišné lidi, což je nejlepší příklad třeba lidi s tetováním. Je rok 2014 a potetovaní lidé mají stále problém sehnat práci. Osobně mi to nedává smysl, co je tak hrozného na tetování, že kvůli němu nemusíte získat práci, i když jste vystudoval vysokou školu? To jsem ale odbočila.
Dále je v pohádce naznačeno, že pokud jste odlišní a okolí vás nebere takového jaký jste, můžete najít pořád jinou společnost, která vás mezi sebe s radostí přijme.
Tahle pohádka je vlastně strašně krásná, protože ukazuje, že člověk není nikdy sám, a že pokud najde tu správnou společnost, může se z něho stát nádherná labuť.

Láska na celý život

6. července 2014 v 18:36 | Andy
Když jde o lásku, úplně jí nevěřím. Nevěřím tomu, že láska může zůstat i po těch letech pořád stejná a krásná. Nevěřím tomu, že se dva dokáží milovat i po těch 20letech. Spíš mi to připadá jako potřeba, zvyk, ale nejsem si jistá, jestli se to dá nazvat slovem "láska". I když, láska má tolik podob, takže to možná může být druh určité "lásky".
Takhle beru lásku já nebo jsem jí tak aspoň brala. Dneska se mi trochu změnil "pohled na věc".
Poznala jsem pár starších lidí, kterým je něco okolo 70let. Muž je o 6let starší než jeho žena. Ptali se mě na věk, a když jsem jim řekla, kolik mi je let, řekla paní, že když jí bylo jako mě, tak potkala svého muže. Mluvila o tom tak hezky. Když si z ní můj děda dělal srandu, že s ní její manžel začal chodit jako s nezletilou, řekla, že v té době to nebylo jako teď. V té době byli "kamarádi". Bylo to strašně krásný a to z pohledu z obou stran. Cítila jsem z nich tu lásku, která neumírá. Lásku, kdy muž stále miluje svojí starou ženu, a i když se na ní podívá a její tvář je stará a sešlá, on vidí tu, do které se zamiloval. Vážně mě dlouho nic tak neobměkčilo. Já totiž po poslední zkušenosti věřím na slova, že máš vždycky milovat míň, než ten, který miluje tebe.
"Až budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád,
to že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát,
já vím, je to podivný, že mít rád se nevyplácí
v lásce totiž vyhrává, ten kdo má rád míň..." - Jakub Smolík
Jenže stejně mě tu vždy zarazí jedno slovo. "Vyhrává." Jak se dá v lásce vyhrát? Tomu nerozumím, podle mě se dá v lásce jen prohrát, ale vyhrát? A pokud je to myšleno tak, že vyhrajete tím, že když se rozejdete, nejste zklamaní tak jako vaše polovička, přijde mi to spíš smutné než radostné. Ale i přesto s tímhle textem souhlasím.
Když jsem poslouchala ty dva, začala jsem pociťovat touhu, touhu zamilovat se do někoho a být s ním celý život. Je to ale v dnešní době vůbec možné? Dneska mají už 14leté děti dvouleté vztahy, ale nikdy jsem zatím neslyšela o páru, který by spolu byl již několik let a to bez změny partnera. Znám lidi, kteří spolu jsou dlouho, ale měli i krize, kdy se rozešli a jako odreagování změnili partnera.
Hrozně ráda bych věřila tomu, že se v dnešní době dá najít partner, s kterým žijete opravdu celý život, a který je váš první a poslední. Zní to spíš jak z nějaké pohodádky či romantického filmu a vím, že to v dnešní době lidem v mém věku přijde strašný a nudný. Dnešní puberťáci se nemůžou dočkat 15let, aby mohli šukat jak králíci a někteří na tuhle, podle mě, dost nízkou hranici i tak nehledí. Ale mně to přijde krásný, možná si kluci řeknou, že je to proto, protože jsem holka, ale tak to není. Mně prostě neříká nic sex na jednu noc, i když chápu, že to může být vzrušující, ale i tak, já bych asi nemohla, nevím. Nejsem ani žádná senptimentální blbka, což je snad vidět podle mého prvního blogu a podle textu písně, který jsem sem vložila. Nevěřím na přehnaná gesta, které najdeme ve filmech nebo v knihách, ale věřte mi, že bych hrozně ráda věřila na lásku, která vydrží opravdu celý život.

drogy a mládež

1. července 2014 v 21:19
Jak je možné, že čím dál tím víc mladých lidí experimentuje s drogami? A to ať už s drogami povolenými, kterými je tedy alkohol nebo cigarety, ale i s drogami "měkkými", což je tráva až s drogami "tvrdými".
Není nic zvláštního na tom, že děti začínají kouřit a experimentovat s alkoholem či trávou už na druhém stupni základní školy. Já jsem si první cigaretu dala v 7. třídě, poprvé jsem to přehnala s alkoholem v 7.třídě a hulila jsem v třídě 8.
Jo, je to děsně brzo, ale jsem v podstatě i ráda, že jsem si to takhle brzo všechno vyzkoušela, protože například pít jsem neuměla a neumím do teď. Opila jsem se ( a tím myslím opravdu příšerně, kdy jsem nemohla ani chodit) dvakrát v životě. Poprvé v té 7.třídě, kdy mi bylo 13 a poté o rok později ve 14letech. Od té doby jsem se alkoholu (tvrdého) nedotkla, protože vím, jak jsem dopadla a stydím se za sebe. Už je to skoro 2roky a nemám v plánu se opíjet. Alkohol mi nechutná a doufám, že ještě dlouho nebude.
Horší je to s cigaretami. V 7.třídě jsem kouřila pravidelně, pak na to pochopitelně přišli rodiče a já přestala. Od té doby se ale k cigaretím vracím, většinou je to kvůli nervům a vy, kteří tvrdíte, že dospívající děti nemají žádné problémy, a že si žíjí šťastně, lžete. Nechci si tu stěžovat na svůj život, protože nemám nějak špatný život, ale škola, rodina, láska, tohle všechno vás stresuje. A věřte, že cigareta uklidňuje.
Hulila jsem naposledy v dubnu na Velikonoce, jenže mívám špatné stavy a tak jsem se rozhodla, že hulit dál nechci. Nikdy jsem hodně nehulila, od 8.třídy jsem hulila nanejvýš 5krát, ale znám lidi, co z trávy mají psychické problémy a jelikož vím, že mi tráva nedělá úplně dobře, nechci to pokoušet.
Proč tedy děti šahají po drogách? Kdybych to měla brát podle sebe, tak cigarety, alkohol byla prostě frajeřina. Hulení byla zvědavost. Ale teď? Teď to beru tak, že jsou cigarety jediná věc, která mě dokáže aspoň trochu uklidnit a odreagovat, protože pít ani hulit nechci. Nechci ani kouřit, taky pravidelně nekouřím, ale vždycky se k cigaretě vrátím, i když třeba půl roku nekouřím, vždycky se stane něco, co chci zahnat cigárem. Vím, že to není nejlepší a nejchytřejší nápad, ale berte to tak, že každý řeší své problémy jinak. Někdo pije, někdo kouří, někdo využívá trávu jako únik z reality, někdo se řeže, někdo křičí na ostatní. Jedno je jisté, všichni se tak ničíme.
Když bych měla přemýšlet nad tím, proč zkouší drogy ostatní děti, tak podle toho, jak se s lidmi bavím a tak, bych to rozdělila na dvě věkové skupiny- 1. skupina, tam patří děti od 11 - 13let - ty většinou kouří, pijí opravdu z frajeřiny.
a 2.skupina dětí od 14-18 - tam je to smíšené, hodně z nich kouří, pijí, hulí kvůli problémům, ale i jen tak nebo protože jim to prostě chutná.
Nemůžeme tvrdit, jak je dnešní mládež zkažená, protože moje matka zkusila cigaretu poprvé ve 12, můj děda okolo 16let. Je to pořád stejné, děti kouří, pijí a experimentují s drogami proto, protože tohle všechno je pro ně prostě snadno dostupné. Stačí zajít k vietnamcům.Dělají to, protože se chtějí předvést, dělají to, protože jim to rodiče zakazují, ale sami kouří a pijí. Navíc na děti bývá už od malička vyvíjen nátlak, hlavně co se týče školy.
Hulí, protože všude okolo slyší, jak je tráva úžasná, jak je to měkká droga, a že vůbec neškodí. To je ale hrozná lež a věřte, že i na trávě můžete být závislí. Není to tak časté, ale jde to.
Drogám se nevyhne nikdo z nás, všichni jsme v podstatě už od mládí feťáci,protože i povolené drogy jsem drogy.
Piješ pivo? Kouříš? Hulíš? Pícháš si? Šňupeš? Piješ kafe? Piješ colu nebo čaj? Samozřejmě, jsou v tom rozdíly, ale jedno zůstavá stejné. Všichni do těla přijímáme tyhle sračky, aby jsme se cítili líp.